Historie muzea
Kde byl počátek?
V době prvé světové války po roce 1914 vznikl v Týnci spolek „Sdružení studujících“ s cílem povzbudit kulturní dění v obci. Jeho program zahrnoval mimo jiné i založení místního muzea. Poválečné dění po roce 1918 v osvobozené zemi však přineslo do života lidí mnohé změny. Bývalí studenti vesměs s ukončeným vzděláním se rozjeli za novými pracovními příležitostmi do různých míst Československa, a bylo proto rozhodnuto spolek rozpustit.
Významný impuls
Uplynulo dvacet sedm let, skončila šestiletá německá okupace Československa a zem si po dlouhé doběsvobodně vydechla. Obnovují se staré zvyky a tradice a právě jedna taková tradiční návštěva týneckých na pouti v nedalekých Netvořicích vrátila do Týnce myšlenku studentů z doby prvé světové války – založit městské muzeum. S údivem, ale zároveň i s úctou stáli před vitrinami netvořického muzea plnými krásných výrobků týnecké kameniny Týnečáci učitel Topič, účetní Stejskal, mladý František Šípek a naslouchali výkladu správce muzea pana Doležala, rodáka z Krusičan.
Návštěva byla hozenou rukavicí. Aktivizovala se činnost týneckých občanů zajímajících se o historii města a připojili se k nim i někteří z členů bývalého studentského sdružení – MUDr. Maxera, učitelé Bučina a Vendr. Úkol vybudovat městské muzeum si vzal za své vlastivědný kroužek při místní osvětové besedě. Předsedou kroužku byl zvolen učitel Josef Topič, členy se stali další učitelé týnecké školy Bučina, Reitinger a Šafrata, dále to byli Václav Stejskal, František Šípek, místní farář Jindřich Juráš a z Prahy MUDr. Maxera. Odborný dohled nad přípravami převzal Dr. Tywoniak z okresního muzea v Benešově,materiální a finanční zajištění si vzal na starost sám předseda místního národního výboru Jan Lomoz společně s tajemníkem MNV Ladislavem Fulínem. Stanoveno, že muzeum ponese název „Pamětní síň pro Týnec a okolí“.
Občané Týnce pochopili výzvu vlastivědného kroužku a začali pomáhat s přípravami. Účastnili sedobrovolně na stavebních úpravách muzejních prostor v budově čp. 48 hradního areálu a přinášeli nejrůznější pamětihodnosti pro budoucí expozici. A tak po více jak čtyřiceti letech od vyslovení myšlenky Sdružením studujících bylo dne 1. května 1959 týnecké muzeum otevřeno veřejnosti. Získané exponáty odobčanů byly doplněny souborem týnecké kameniny zapůjčené z depozitáře zámku Konopiště, historií brodecké přádelny a vzorníky jejích výrobků.
Je třeba vzpomenout neúnavné práce a zásluh o chod muzea pana Václava Stejskala, účetního týnecké slévárny Metaz. Vedl veškerou muzejní evidenci, staral se o přírůstky kameniny a začal sbírat a dokumentovat předměty, potvrzující pravěké osídlení Týnecka.
Uspořádání expozic provedli manželé Velichovi z Prahy, trávící své letní dovolené v nedalekém Chrástu. Do Týnce je přivedl učitel Bučina, který se stal v novém muzeu fundovaným průvodcem a nadšeným vykladatelem týnecké historie. Tuto funkci vykonával i v době, kdy zchátralá budova muzea musela být pronávštěvníky uzavřena a k prohlídkám zůstala pouze románská rotunda s gotickou věží. V roce 1983 byla uzavřena prvá muzejní místnost a od roku 1986 mu zeum celé. Oprava se protahovala, a tak jediným, i když významným počinem bylo pokrytí střech rotundy, věže a muzea šindelem.
Po roce 1989
Opravy s příchodem nového starosty města Miroslava Berky po listopadové revoluci nabraly na obrátkách a od roku 1994 byla budova téměř schopna muzejního provozu. Pro nového starostu Zdeňka Březinu zůstal úkol vše dokončit, zajistit exponáty a muzeum otevřít. Byly položeny cihlové podlahy,instalováno osvětlení, místní řemeslníci vyrobili skleněné výstavní vitriny, nainstalováno zabezpečovací zařízení a mohlo se přistoupit k instalaci expozic. Pracovnice okresního muzea paní Dr. Váňová zpracovala scénář a vybrala v Národním muzeu v Praze z jeho depozitáře reprezentativní kolekci týnecké kameniny. Byl vypracován nový muzejní řád a po deseti letech dne 1. května 1996 bylo muzeum znovu slavnostně otevřeno. Prvním správcem se stal Václav Nohejl, v roce 2000 byl vystřídán Adrianou Bursovou. Následně byly otevřeny další expozice – v hradní věži expozice archeologických nálezů na Týnecku a jako poslední expozice o rozvoji Týnce a jeho místních částí.
Uzavření muzea a časté stěhování exponátů se neobešlo bez ztrát. Bylo štěstím, že moudrý pan Stejskal,který exponáty do doby uzavření muzea spravoval, ty nejcennější archeologické nálezy se souhlasem města uložil u sebe a mohly se tak stát základem archeologické expozice. Za zmínku také stojí, že představitelé obce v době starostování pana Zouly před druhou světovou válkou propásli příležitost mít vlastní rozsáhlou expozici týnecké kameniny. V Praze žil lékař Hornov, který byl horlivým sběratelem a znalcem týnecké kameniny a jako přítel Týnce nabídl svoji sběratelskou kolekci obci. Měl jedinou podmínku, aby se o soubor řádně pečovalo. Obec nabídku odmítla, nepřijala ji ani týnecká škola, a taktato cenná a pro Týnec mimořádně významná sbírka putovala do depositáře Národního muzea v Praze, později mu byla údajně prodána za symbolickou cenu 1 Kč.
Městské muzeum od doby nového otevření začalo plnit i jiná kulturní poslání. Konají se zde různé výstavy. V celém areálu hradu pak v průběhu roku různé akce.
V muzeu najdete nyní mimo jiné i archeologickou sbírku a stálou expozici Týnecké kameniny.
Václav Stejskal – jeden z týneckých občanů, který se nejvíce zasloužil o vznik a chod muzea.
František Bučina – až do pozdního věku muzejní průvodce a zasvěcený vypravěč týnecké historie
Z jednání vlastivědného klubu Týnce před budovou muzea: (zleva) Vendr, Dědková, Berka, Stejskal, Gabriel, Burian, Maxera