Kolonie netopýrů

Při návštěvě týneckého hradu máte jedinečnou možnost seznámit se s jeho pozoruhodnými obyvateli. Předposlední podlaží hradní věže totiž obývá letní kolonie netopýra velkého.

Prosíme, chovejte se proto při své návštěvě tiše a ohleduplně a využijte možnosti dozvědět se více informací o netopýřím životě.

Netopýr velký (latinsky Myotis myotis)
je rozšířený v celé jižní a střední Evropě. V České republice se vyskytuje na většině území, především ve středních a nižších polohách, zejména v krasových oblastech a jejich širším okolí. Upřednostňuje krajinu s členitějším a mozaikovitějším terénem.

Je to teplomilný, původně jeskynní druh netopýra. V našich podmínkách, kde jsou však jeskyně příliš chladné, využívá v letním období roku jako úkryt především půdy větších budov (kostelů, zámků, starých škol apod.). Zde vytváří početné kolonie čítající často několik set až tisíc jedinců. Jako zimoviště mu naopak slouží především větší jeskyně, opuštěné štoly a sklepení.

Více než 80% jeho potravy tvoří nelétavé formy hmyzu, např. velcí brouci jako střevlíci, které musí sbírat ze země. Tuto kořist loví v listnatých a smíšených lesích, na jejich okrajích, mezích či čerstvě posečených loukách.

Legislativní ochrana 
Podle zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny je netopýr velký silně ohrožený druh. Je rovněž zařazen v příloze II a IV směrnice č o stanovištích EU. Pro druhy zařazené v této příloze vytváří všechny členské státy Evropské unie síť chráněných lokalit, tzv. soustavu NATURA 2000. Jednou z lokalit zařazených v tomto seznamu je i věž týneckého hradu, která je od roku 2012 chráněná jako Přírodní památka Týnecká rotunda.

Základní údaje o netopýrech obecně
Netopýři jsou dlouhověcí živočichové, v rekordních případech se mohou dožít až 39 let. Průměrný věk se však pohybuje kolem 3 - 4 roků. Netopýři jsou velmi konzervativní a během svého života využívají opakovaně stejné úkryty po mnoho desítek let. Při ztrátě takového úkrytu je pak pro ně často velmi obtížné najít odpovídající náhradu. Letní úkryt bývá využíván netopýry po mnoho let, často i po mnoho generací a jeho znalost se dědí z matek na dcery. Jeho případné zničení má pro populaci dalekosáhlé následky, neboť v našich podmínkách je vhodných úkrytů nedostatek. V období rozmnožování jsou netopýři navíc velmi citliví i na jakékoliv rušení a jsou v tomto období značně zranitelní. Ochrana letních úkrytů má proto mimořádný význam pro ochranu druhu.

Historie a současnost týnecké kolonie
Původně využívala kolonie netopýrů velkých jako úkryt půdní prostory nedalekého kostela sv. Šimona a Judy. Poté, co byla v roce 1982 provedena oprava střechy kostela, při níž byly uzavřeny i vletové a výletové otvory, byli netopýři nuceni hledat nové útočiště. To našli v blízké věži týneckého hradu, kde se usídlili na stropě předposledního podlaží. Od té doby zde každoročně rodí a odchovávají svá mláďata a to i přes to, že je věž po celou letní sezónu přístupná veřejnosti a prochází zde denně desítky návštěvníků.

Podle pravidelného sčítání, které zde provádí zoologové z České společnosti pro ochranu netopýrů již od roku 1992, tvoří zdejší kolonii každoročně přibližně 120 - 200 samic s mláďaty.

Život v kolonii
Samice přilétají do věže během dubna a května a seskupují se do kolonie. Během těchto měsíců dochází v jejich těle k vývoji zárodků. Ke zdárnému vývoji zárodků a později mláďat potřebují dostatečně vysokou teplotu a proto si vybírají prohřáté části stropu podlaží, kde se navíc seskupují těsně k sobě a tak si navzájem pomáhají udržovat vyšší tělesnou teplotu.

Samice vyletují na lov každý den přibližně 20 - 45 minut po západu slunce skrz otevřená okna posledního patra hradní věže. Létají po pravidelných trasách na tradiční loviště, kterými jsou např. parky, pole a louky či intravilán obcí. Létají pomalu ve výšce 5 - 10 m, ale mohou létat i těsně nad zemí, ze které dovedou sbírat i některé velké brouky, jako jsou např. střevlíci.

K porodům mláďat dochází zpravidla na začátku června. Samice rodí pouze jedno mládě, jen výjimečně byla pozorována dvojčata. K porodům dochází většinou v ranních hodinách a ještě ten samý večer vyletují samice na noční lov potravy. Mláďata při tom nechávají společně v úkrytu. Během noci se k nim matky průběžně vracejí, aby je nakojili mlékem a mezi desítkami mláďat pozná každá bezpečně své vlastní.

Mláďata rostou velmi rychle, ve stáří 23 - 27 dnů již začínají létat, postupně se učí se lovit potravu a přibližně 40 den po porodu (tj. cca v půlce července) jsou schopna samostatného života.

Začátkem srpna se začínají samice stěhovat do jiných úkrytů a kolonie se postupně rozpadá. Poslední jedinci opouštějí věž v průběhu září až října.

Soužití netopýrů a lidí
Týnecká věž je také příkladem dlouhodobého soužití netopýrů a lidí. Přestože přítomnost netopýrů občas může způsobovat některé problémy, při dobré vůli a porozumění je možné tyto situace vyřešit. Stejně tak jsou zvířata schopná přivyknout určitému rušení ze strany lidí, které je přímo neohrožuje.

V roce 1998 byl řešen problém s netopýřím trusem, který se objevoval na podlaze pod visícími netopýry a to i v místech, kde se pohybovali návštěvníci. Jednoduchým řešením této situace bylo podbití části stropu u schodiště, které zamezilo tomu, aby se netopýři zavěšovali na strop v prostoru, kudy lidé prochází, a neznečisťovali ho tak svým trusem. Kromě toho zde byly instalovány samozavírací dveře, zabraňující zaletování netopýrů do nižších podlaží věže.

V roce 2004 bylo nutné provést opravu podlahy posledního patra, která byla v havarijním stavu v důsledku napadení tesaříkem krovovým. Podlaha je zároveň stropem, na který se netopýři zavěšují.

Díky spolupráci ochranářů, památkářů a městského úřadu se však podařilo provést tento rozsáhlý zásah bez negativního dopadu na netopýry. Bylo jen třeba dodržet několik důležitých zásad - výměnu podlahy bylo nutné provést v době nepřítomnosti netopýrů, zachovat zcela její dosavadní podobu a k chemickému ošetření dřeva použít prostředek, který není toxický pro netopýry a aplikovat jej s dostatečným předstihem před jejich příletem.

V roce 2016 byl řešen problém s možným zatékáním do posledního patra věže. Bylo třeba zde opravit okna včetně toho, které dosud sloužilo jako vletový a výletový otvor pro netopýry. I v tomto případě se podařilo problém uspokojivě vyřešit. Díky vstřícnosti vedení náboženské obce Církve československé husitské a spolupráci se správou muzea bylo vyrobeno okno s jednou vysazovací tabulkou, která je vždy před příletem netopýrů na konci března odstraněna a po jejich odletu na podzim opět nasazena zpět. Tak může být okno uzavřené a prostor věže chráněn během období podzimních a zimních plískanic. 

Týnecká kolonie již tedy přečkala řadu zásahů do svého úkrytu i každoroční návštěvu tisíců turistů. Její další přežití však závisí na ohleduplnosti nás všech.

Za příkladnou spolupráci při zajištění ochrany kolonie netopýrů velkých a osvětě veřejnosti byla církvi a městu v roce 2011 udělena plaketa Náš soused je netopýr.

Další informace o netopýrech naleznete např. na následujících stránkách: www.ceson.org nebo napude.sousednetopyr.cz